Rozhodnutí jet Rumunsko ve dvou na jedné motorce
padlo asi 14 dní pøed odjezdem. Neustále mi bylo opakováno, že tahle
zemì pro ženskou není, že se tam na hygienu nehraje a je tam samý
prach a bláto. To je pravda. Ale je tam krásnì a jsem moc ráda, že
jsem jela. A nakonec mnì nemusel ani moc pøemlouvat. Zaèala jsem se
tìšit den ode dne více. A nadšení neopadalo ani když mnì bolel zadek
jak deset èertù od neustálého sezení v sedle, ani když jsem byla
durch und durch promoèená po celodenním lijáku, ani když nebylo kde
si ani opláchnout oblièej. |
Odjíždíme v sobotu 30.7.2004 v 10,00 z Jindøichova hradce. Máme
v plánu urazit co nejvíce, nejlépe až na hranice Maïarsko-Rumunsko.
Bigoušek se promìnil z celkem štíhlé motorky na robustní TIRák a moc mu to
slušelo. Ještì nám chybí kanystr na vodu (olej vezeme na druhé
stranì), ten je potøeba dokoupit cestou. |
První zastávka v Maïarsku, koukáme kde jsme a hledáme, kam máme
jet. Maïarsko je úžasná zemì...kam oko dohlédne, tam rovina a rovina
a rovina. Už at jsme pryè... |
Další zastávka, na obìd. Vytahujeme zásoby ze spižírního kufru a
schováváme se pøed nemilosrdným sluncem. Tady se Rudy kouká na ten
toèeòák, jako by mu øíkal: "Hele buï budeš chutnat jako øízek, nebo
tì zahodím"
|
Opìt zastávka. Pozadí dostává pìknì zabrat a více než 100Km v
kuse skoro nejde pøežít. Beru za vdìk špinavou a tvrdou sedaèkou v
èekárnì a odpoèívám. Kdyby aspoò bylo na co koukat.. |
Rudy se ukázkovì nudí, hlavu opøenou na tankvaku a v duchu se
urèitì modlí, a� už je konec toho stereotypu. Maïarské zemìdìlství
je totiž ohromnì rùznorodé. Vlevo kukuøice, vpravo sluneènice. Po
50km zmìna - vlevo sluneènice, vpravo kukuøice. Dalších 50Km, další
zmìna - kukuøice po obou stranách. |
Zastavujeme na teplé jídlo (vezeme si vaøiè a hotovky, dneska
máme èoèku ) a
všímá si nás místní enduro-nadšenec. Nejprve nás míjí a kouká, pak
se osmìluje, otáèí a lámanou angliètinou, jejíž úroveò je stejná na
všech stranách
se s námi dává do øeèi. Big se mu moc líbí a zajímá ho, jestli
pøídavné mlhovky jsou legální |
Už nemùžeme. Zastavujeme asi 150km pøed hranicemi s Rumunskem a
hledáme vhodné místo pro nocleh. Najít v Maïarsku les je úkol pro
Sherlocka Holmese s Ace Venturou dohromady . Bereme zavdìk
akátovým hájkem u pole kus za vesnicí a rozbíjíme tábor. Radši beze
stanu, abychom nebyli všimnuti a vykázáni. Slunce krásnì zapadá a my
už se tìšíme do spacákù. |
Ještì chvíli debatujeme o cestì co už máme za sebou i co nás
ještì èeká, koukáme do mapy, posilòujeme se a odháníme mraky komárù.
Jsme sice vybaveni antihmyzáky, leè na mnì nìjak nefungují, nebo
jsem pro místní hmyz pøíliš velké lákadlo... Rudy problém vyøešil
šátkem ala Piráti z Karibiku (mimochodem vypadá v nìm fakt dobøe, že
jo holky? ).
|
A
už je ráno. KONEÈNÌ. Spát s hlavou ve spacáku, aby na mnì komáøi
nemohli, to byl opravdu zážitek. Ale pøežili jsme to. Rudy se
nastøíkal Offem a byl v pohodì. Já jsem se nastøíkala taky a hned
poté jsem dostala štípanec do rtu a na èelo. To neplatí... . Rudýsek spinkal
jak mumijka v brázdì od traktoru |
Ráno byla všude nejen rosa, ale hlavnì šneci. Poslintali kde co.
Ze spacáku a bundy a bot jsem jich sundávala kila . Spacáky jsme
mìli mokré, že by se daly ždímat. Ale vidìt a poslouchat ráno
uprostøed polí, jak se probouzí ptáci, jak vychází Slunce, jak
zaèínají lítat motýli... |
Sušíme spacáky, balíme a vydáváme se po blátivé polní cestì zpìt
k silnici. Rudy jen houkne dozadu "Drž se a zvykej si", stoupne si
do stupaèek a už to hrneme bláto nebláto. V jedné svìtlé chvilce,
kdy nebylo potøeba se køeèovitì držet, jsem zdokumentovala, co jsem
z té cesty mìla
|
A to už jsou hranice. Fronta nìkolik km tak na dva dny. Poslušnì
zastavujeme na konci. Chvíli postáváme a v tom se k nám vydává Rumun
z auta pøed námi a posílá nás dopøedu."Moto no problem. Èeko? No
problem. Jéééééédte". Tak jsme jeli. Na Maïarské stranì jsme projeli
bez problémù a frontièku k Rumunské celinici už jsme chtìli vystát.
Procházející celníci se však podivovali, proè tam stojíme a zase
ukazovali: jeeeeedte. Na celnici jsme dostali štempla NADLACK a náš
drapák se poprvé zakousnul do rumunského asfaltu. |
Aradem jsme projeli bez zastávky, náš cíl nejsou historické
památky, ale hory. Tohle je druhé vìtší mìsto na naší cestì:
Timisoara. Velikostí bych ho pøirovnala asi k Ostravì a krásou taky
Projíždìli jsme
po hlavním tahu a koukali, jak se Rumuni pøipravují na vstup do EU.
|
Jenže jsme potøebovali z hlavní sjet. Tahle ulice je opravdu
soubìžná s tou pøedchozí...propad o nìkolik desítek let do
minulosti. Ono se to nezdá, ale i nám dalo docela fušku proklièkovat
mezi dírami, abychom nepøišli o kufry a zuby... |
Zabloudili jsme nìkam, kam jsme nechtìli a dostali jsme se na
periferii. Tohle je nádraží. Kupodivu mnì Rumuni pøekvapili ochotou
poradit a poslat správným smìrem, i když neumìjí slovo anglicky nebo
nìmecky. |
Jsme z mìsta venku a mùžeme se kochat nedotèenou pøírodou. Je
opravdu na co koukat. Zatím se nám hory schovávají v oparu pøed
námi, ale i tyhle kopeèky jsou po Maïarské placce vítaným pohledem.
|
Sjíždíme z hlavní silnice a jedeme po vedlejší. Tohle je opravdu
silnice. A jak vidíte, jezdí se po ní. Zjistili jsme, že v Rumunsku
jezdí Dacie vsech možných typù a druhù a pak luxusní vozy nejvyšší
tøídy. Sem tam nìjaký Matiz, ale Mercedesù, Passatù v top výbavì a
sportovních Toyot jsme potkávali i na tìch nejrozbitìjších polních
cestách mraky.. |
Cesta nás zavedla do vesnice. Ještì jedeme oba, ale za pár metrù
dostává tìžká motorka smyk a to je znamení pro mnì, že musím
sesednout a nechat kluky, aby si poradili sami. |
A
to už klušu za nimi. Snadnìjší než se hrabat v blátì bylo projet po
promáèené trávì. Drapák naštìstí 700Km vydržel bez újmy, takže tuhle
první zkoušku slupnul jako malinu. |
Vyjíždíme z blátivého údolíèka a cesta se díky bohu mìní v
kamenitou a štìrkovou. To pro nás není vìtší problém. Ptáme se
domorodcù, jestli jedeme správnì do té a té vesnice. MLadá dívka nám
anglicky sice øíká, že ano, ale zároveò nás nechce pustit dál. This
road is not good. It is worse and worse... Pøesvìdèujem ji, že to
horší a horší nám nevadí, ona nám s vìdoucím úsmìvem pøeje š�astnou
cestu a my vyrážíme. Blbouni |
Cesta se po nìkolika stech metrech mìní z kamenité opìt na
rozjìždìnou blátivou a to ve dvou opravdu nejde. Sesdám, boøím se do
bláta a koukám, jak se Rudy s pøeloženým Bigem sunou kupøedu.
Kdybych vìdìla, že takhle to pùjde dvì hodiny, asi bych té holce
netvrdila, že MY to projedem lehce |
Do�apala jsem zrovna ve chvíli, kdy Rudy típal cigaretu. Jsme u
jakéhosi místního kempu: potok a podél nìj nìkolik stanù. Máme
možnost zakempovat tady, už je dost hodin. Ale nechceme riskovat
(kdoví, co jsou tihle zaè) a radši jedeme dál a hledáme soukromí.
|
Koneènì objevujeme zurèící potùèek a jsem vyslána podívat se,
zda by se nìkde našlo místeèko pro stan. Podle mého našlo, jde to
okouknout ještì Rudy a už je jasné, že je dnešnímu trápení
konec. |
A takhle vypadlo naše hnízdeèko lásky . V tùòce, která
sice vypadala ledovì, ale nakonec nebyla zdaleka tak ledová, jsme se
luxusnì vykoupali a po vìtvích okolo jsme si rozvìšeli obleèení, aby
po celodenním putování vyvìtralo. |
Brzy ráno raníèko nás probudily zvuky lesa, tak jsme neotáleli a
vydali se za dalším dobrodružšstvím. Tenhle brod byl jediný na naší
cestì, který jsme potkali. |
Ještì, že jsme se tak dobøe vyspali. Dalších nìkolik hodin jsme
strávili na této cestì (na mapì znaèené jako silnice) z køižáckých
výprav. |
Ale kluci všechno zvládali na jednièku a bez pádu, dobøe jsem
udìlala, že jsem se vypravila zrovna s nimi . |
Dostáváme se koneènì na silnici a míjíme jeden povoz za druhým.
Aèkoli tady je vyfocený zrovna hnìdák, nejvíce pøevažovala barva
bílá a grošovaná všech odstínù. |
Vjezd do mìsta Rezita. Tam na mnì dýchla neskuteèná atmosféra
Divokého západu kolem roku 1800. Jasnì, míjely nás luxusní auta i
autobusy stìží držící pohromadì, ale kam se èlovìk podíval, vidìl
minulé století... Pokud èas koukat kolem mìl, tøeba když sjíždíte po
prudké silnici, které napravo kus chybí, protože se propadl do srázu
a vlevo se na vás šklebí rozstøelená a osudu ponechaná Dacie...
|
Z tìchto panelákù musel být nádherný výhled do okolní pøekrásné
krajiny. Leè nebyl kdo by se tím výhledem kochal. Paneláky byly
opuštìné, vybydlené. Kdo ví, komu byly urèeny a proè je nájemníci
opustili. |
Pohled na mìsto Rezita. Tolik krásné pøírody a oni si jí tak moc
neváží. Nìkolikrát jsme jeli podél øeky, ze které se linul
neskuteèný zápach splaškù a odpadkù, kdekoli na parkovištì u silnice
to vypadalo, jako by tam vlci roztrhali pytle s odpadky... |
Zastavujeme v malém mìsteèku na obìd. Dali jsme si drš�kovou a
jediné, èemu jsme rozmìli - øízek a kotletu. Chtìli jsme brambory,
ukázali jsme na kartofeln a donesli nám k tomu hranolky . Ale bylo to
dobré. Cena za polívku, dvì jídla a - v pøepoètu 260Kè. To jde,
ne? |
A
už se blížíme k horám. Kopce okolo se zaèínají zvedat a jsou
strmìjší a skalnatìjší. Tøeba tuhle fotku bych klidnì mohla vydávat
za fotku z Alp. |
Ovšem v Alpách stìží potkáte celou rodinu stìhující svùj majetek
na voze, který jistì pamatuje ještì jejich prapradìda... |
Rumunské láznì. Krásné mìsteèko pro horních 10tisíc. Luhaèovice,
Karlovy Vary..nìco v tom smyslu. Všechno upravené, všude kvìtinové
záhony... |
Kolonáda støídá kolonádu a zdravé prameny chrání malé
kaplièky.
|
Tohle byl podjezd skrz parkovištì nóbl hotelu. Naším ladìným
laufem jsme tam rozhoukali nìkolik zaparkovaných aut |
Zajíždíme k místu, kde kluci kempovali loni. Zatímco Rudy se
pere s vybombardovanou silnicí, já se kochám okolními skálami. Vlevo
huèí úžasná divoká horská øíèka, nad ní se tyèí strmé bílé skály, ve
kterých dravý proud nadìlal spoustu jeskyní... |
Tahle cesta je sice také znaèená silnice, ale vede k lomu, tak
každou chvíli potkáváme náklaïáky, jimž kola èasto zapadají až do
pùlky do dìr v silnici. |
Jsme na místì. Tady rozložíme tábor a zbytek dne (je 14,00) si
budeme jen uživat sluníèka, øeky a volna. Obèas nad námi projede
náklaïák, ale to nám nevadí. Jednou zastavuje Dacia a zklamanì kouká
na obsazený plácek. Rudy se rozhlíží a vzpomíná na minulý rok, jak
tady stálo 7 stanù klukù z Èech |
Nedoèkavì se vrháme do produ. Tedy pøesnìji øeèeno - já se
vrhám, Rudy drkotá zubama v tùni a bìhem minuty je venku . Dovádìla jsem v
proudu jak malá, tìlo rudé z ledové vody, ale mezi balvany bylo tak
úžasnì... Po focení šly i plavky dolù |
Jenže jsem neodhadla proud vody a ze svého místeèka jsem se
nemohla dostat ven. Proud mnì strhával dolù mezi balvany . |
Osvìžení nám vlilo do žil novou sílu, balíme a jedeme dál. Je
teprv pùl ètvrté, byla by škoda promarnit celé odpoledne na jednom
místì, když je tahle zemì tak veliká a tolik je v ní toho na
koukání... Výjezd si Rudy vychutnal |
A už jsme v horách. Pøivítaly nás nádherným poèasím a výhledem
široko daleko. Tohle byla jedna z mála zastávek pouze za kochacími
úèely. A že bylo na co koukat. |
Kam se èlovìk podíval, vidìl jen nedotèenou pøírodu. Jediné, z
èeho je poznat zásah èlovìka, jsou dokonale posekané louky a spasené
pastviny. |
A ještì jednou stejný pohled, tentokrát zkrz našeho železného
oøe... |
Pøed mìsteèkem jsme zastavili u téhle skupiny koní. Váleli se u
silnice v hlínì a auta je nijak zvláš� nezajímala. A co jsem
vypozorovala, nezajímali ani konì øidièe projíždìjících aut. |
Malé mìsteèko se semaforem, tomu jsme se opravdu smáli. Zleva
kùò, z prava kùò, ale my èekáme na zelenou Vlevo typický
rumunský kurník. Ovšem v tomhle žijí lidé... |
Na všech našich cestách jsme potkávali tyhle nacpané žebøiòáky
tažené jedním malým koníkem. A na kozlíku vždycky sedìl jen muž nebo
kluk. Ženy mají místo vzadu na fùøe. Zajímavé, z našeho pohledu..
|
Na místì kousek od silnice jako stvoøeném pro pøíjemné nocování
se volnì popásaly dvì kobylky s høíbátkem. Nejdøív jsem nevìdìla,
jestli jsou vùbec na lidi zvyklé, ale ukázalo se, že jsou a že se
jim pohlazení moc líbí. Chtìla jsem si na jednu vyskoèit a svézt se
(na rumunském koni jsem ještì nesedìla), ale bylo mi to rozmluveno.
Argumenty v podobì krátké pøednášky o vybavenosti místní ambulance
vykonaly své
|
Rudy se byl pokochat panoramatem a vysílal na koníky škaredé
pohledy, aby se šli popásat nìkam dál, vzali si všechny muchy a
hovada s sebou a nechali nás zakempovat . Asi umí koòsky, k
mé nelibosti opravdu všichni tøi pøešli silnici a vydali se podél ní
vzhùru. |
Rozložili jsme si stan, vybrali jedno z mnoha ohniš� a zatopili
si. Jsme dost vysoko a chlad se zaèíná docela rychle prokousávat
moirovým obleèením. Tuhle noc strávím ve dvou mikinách a kalhotech.
A ke všemu zaèíná poprchávat... |
Tenhle bláznivý Rumun projel na kole za 8 dní to stejné, co my
na motorce za 3. Trošku nepomìr, nemyslíte??? Když vezmu v potaz ty
cesty necesty a jeho galusky, neskuteèné krpály nahoru a zase
dolù... Opravdu, oba jsme mlèky smekli. Ukázal nám na mapì, kudy
jel, kde je to krásné a pelášil domù. Prý tam bude za dvì hodiny. Už
se hodnì setmìlo a on nemìl ani svìtlo, jen tuhle vestu...Snad dobøe
dojel. |
Pøi ranní toaletì v lese (dámy napravo, páni nalevo ) jsem objevila
takového krasavce. Pravák jak víno, úplnì zdravý. I když jsem
použila svùj psí pohled, na který mi skoro nikdy nedokáže øíct NE,
bylo mi øeèeno NE, s sebou ho opravdu brát nebudeme. . Tak jsem ho
nechala u silnice, aby ho nìjaká rumunka pøidala do polífky |
Balíme po noèním dešti mokrý stan a jedeme zase o dùm dál. V
údolích se válela mlha, ale nahoøe v horách už pálilo slunce. Rána
jsou v Rumunsku opravdu krásná. |
Koukali jsme do mapy a podle toho šíleného cyklisty nás dnes
èeká nádherná cesta. Jen nás zarazilo šrafování v mapì. Vysvìtlivky
mluví jasnou øeèí: hlavní silnice ve špatném stavu. Pche...špatný
stav, trocha dìr, no. To projedem. Je to jen pár km....
Hmmmm..... Tak
ta hlavní silnice ve špatném stavu vypadá takhle: |
Máme za sebou 20Km rychlostí 20Km/h. Tedy jsme na cestì už
hodinu. Cesta je chvílemi špatná, chvílemi ještì horší... Kdyby
nebylo toho deštì, byl by všude jen prach a jelo by se po suchu. To
by byla jiná. Ale tahle... Ale pokraèujeme stále kupøedu. Zpátky ni
krok |
Dùkaz, že jedeme opravdu po silnici. Cestou potkáváme nìkolik
Dacií a nových aut japonských znaèek. Už se tomu ani nedivíme.
Otevøít si v Rumunsku obchod s tlumièema, tak je z nás za tejden
boháè..Milionáø ne, tam milion nic neznamená (1mil lei = asi
800Kè) |
A
cesta pokraèuje dál ve stejném duchu. Máme za sebou 60Km, stále
prùmìrná rychlost 20Km/h. Chvílemi najedeme na asfalt, ale než
staèíme zakøièet HURÁÁÁÁ, tak asfalt mizí jak když ho ustøihne. Tak
se to opakuje ještì nìkolikrát... |
Tohle je luxusní foto. Nikde nic, nìkolik desítek kilometrù
bláta (jediný rozdíl byl v tom, jestli bylo rozježdìné od aut, nebo
rozryté od zvìøe) a najednou válec. Možná nìkdo místní pochopil a
poøídil si dopravní prostøedek dle stavu a povahy vozovky |
Zajímalo by mnì, èím se živí lidé, kteøí žijí tady. Na desítky
kilometrù od nich všude jen les a oni tam mají Dacie. Spíš bych
èekala tažné konì a obyvatele v krojích a ne v džínách |
Jedno z turistických míst, kterých jsme objevili velice málo.
Všude kolem se prodávaly borùvky a maliny a høíbky a domácí
sýry...Hodnì lákadel. Ale tam se to prodává na kbelíky a to fakt
nevím, kam bychom to dali Nehledì na to, že
po pár km by z toho byla úžasná marmeláda |
Pøehrad jsme míjeli nepoèítanì. Jedna hezèí než druhá. Takhle
nìjak si tøeba pøedstavuju Kanadu... |
Tak tohle bylo opravdu veledílo. Hloubka jaxviòa. A dole ani
kapka. Pøehrada plná, ale nevypouštìla ani ò. Docela nás zajímalo,
co by se stalo, kdyby šla voda nahoøe pøepadem. Jak dlouho by to
betonové monstrum vydrželo... |
A
je to tady. Stojíme pod nejvyšším vrcholkem pohoøí Fagaraš. Tam
nìkde nahoøe v tìch mracích se budeme za chvíli projíždìt.. |
Rychle udìlat fotku a zase pryè. Tohle je vejška jak
bláááázen...
. Tam dole, u tìch domeèkù, co vypadají jako dìtská stavebnice Lega,
jsme pøed pár minutami stáli. Vystoupali jsme do 2/3 a oblíkáme
další mikinu. Citelnì se ochladilo.. |
Bylo nám krásnì. Vodopády kam se èlovìk podíval, všude dokola
jen hory a hory... Nádherný zážitek. A pøed námi silnice kroutíce se
jak had a šplhající výš a výš. |
Cesta vzhùru. Jeli jsme sice v mracích, že chvílemi nebylo vidìt
dál než na pár metrù, ale kaskády jsme míjeli z takové blízkosti, že
se pøehlédnout nedaly. Zatímco Rudy se vìnoval silnici, já jsem
fotila jak o život všechnu tu nádheru kolem |
Vzhùru, stále jen vzhùru...Kupodivu Bigouškovi nedostatek
vzduchu nijak zvláš� nevadí a brumlá si poøád stejnì pìknì |
A ještì jeden pohled... |
A
tohle už je vrchol pohoøí Fagaraš, Fagaraš .Bohužel z téhle
strany nebylo kvùli mrakùm vidìl zhola nic. Bylo tam jen lezavo a
vlhko a celkovì nevlídno. Sjíždíme dolù po druhé stranì... |
Druhá strana hor nám všechno vynahradila... Pomalouèku jsme se
sunuli dolù (kotouèe vesele modraly) a rozhlíželi se po krajinì.
|
Sen každého motorkáøe, co øíkáte? Ale když to jedete
celý den, tak už vás to unaví a jste vdìèní za kousek rovné silnice.
Vertikálnì i horizontálnì |
A ještì jedna kochací.... Je zajímavé, že ze
strany, po které jsme stoupali nahoru, byly hory kamenité. Tady jsou
travnaté... |
Dole v pohdùøí jsme zastavili na vaøenou kukuøici (26Kè za dva
kusy). Chutnala jak u nás .Koukáme naproti na
ruènì kopané tunely. Tím vpravo budeme projíždìt teï abychom nìkde u
pøehrady našli nocleh a ráno se vrátíme a tím vlevo budeme sjíždìt
dolù do údolí. |
Posilnìní kukuøicí vjíždíme do tunelu, zapínáme pøídavnou
mlhovku a snažíme se nenajet na žádný ostrý kámen, kterých nám pøed
koly ze tmy vyskakují desítky. |
Bohužel, blesk v mém Olym nebyl dostateènì silný na to, aby
osvìtlil stìny tunelu... Dovedu si pøedstavit, jak tady Rumuni se
zbíjeèkama a lopatama v rukách proráželi skálu, prorazili a
spokojeni s prací odešli |
Kousek za tunelem jsme našli tohle útulné místeèko. Chvíli jsem
tvrdila, že se tam s motorkou nedostaneme, ale bylo mi názornì
pøedvedeno, že Big s Bigem se dostanou všude, kam chtìjí |
Probudili jsme se do krásného rána. Stáli jsme na bøehu a
užívali si svítání nad pøehradou. Voda v ní stoupala podezøele
rychle. Vidìt rozkvetlý heømánek 20cm pod vodou se jen tak
nepoštìstí
Ovšem ranní idyla byla záhy ukonèena zavelením k odjezdu. |
Ještì poslední pohledy na Fagaraš.... |
Když jsme veèer sjeli dolù, museli jsme se ráno dostat zase
nahoru. Pro tyhle dva žádný problém |
V dalším z mìst bloudíme, máváme z dálky na bandu kempujících
motorkáøù a zastavujeme u vonící pekárny. Utrácíme nìkolik desítek
tisíc leí (30kè) za èerstvé peèivo: pro Rudyho štrùdl, pro mnì
rohlík plnìný oøechy a pro oba buchtu peèenou omotanou na železné
tyèi a obalenou v cukru. Bylo to skvìlé, ovšem neskuteènì syté.
Zbouchala jsem skoro celé "trdlo" sama a pak jsem to v bøíšku cítila
celý den...
|
Novodobé Stonehange. Celé z betonu, bez nejmenšího smyslu PROÈ
to tam stojí. Stály tam tøi nìkolik kilometrù od sebe, každé otoèené
na jinou stranu... |
Památník kdoví èeho...vpravo si povšimnìte zvíøete, které jsem
zaøadila do øádu Pes a rodu rumunský. V celém Rumunsku je koèek pìt
a pùl, zato houfy psù. bádali jsme nad tím, proè? Poté, co jsme
vidìli smeèku psù rvoucí se o koèku nám to bylo jasné... |
typická vesnice. Silnice vedoucí støedem se dá lehce srovnávat s
našemi komunikacemi, ovšem nesmíte se podívat do boèních ulièek.
Mùžete, pokud vám nebude vadit, že se budete dívat na naši vesnici v
pohranièí v dobì pøed 50 lety... Také se vám mùže stát, že u
silnice uvidíte kleèet dívku a nìco šudlat. A když pøijedete blíž,
zjistíte, že na silnici pere koberec . Díky bohu zrovna
v protismìru nic nejelo a nemuseli jsme pøes tu její ozdobu obýváku
pøejet |
tahle kráva si to štrádovala po prostøedku silnice. Zastavili
jsme, vypnuli motor a èekali, co bude. Kráva blahosklonnì pøešla ke
krajnici a bez zájmu nás minula. Asi šla z pastvy domù. Nebo naopak
šla na pastvu. Nebo šla hledat lepšího hospodáøe.. Kdo ví... |
Tohle už je tzv. Drakulova cesta plná soutìsek a pøíkrých srázù.
Tady Rudy prohodil poznámku, že jsem japonskou mánii ve focení
dotáhla k dokonalosti - blesk stíhá blesk za jízdy . Místní Rumuni si
prý musejí klepat na hlavy a pronášet nìco o uspìchaných Japoncích
|
Následuje pár fotografií soutìsek. Bohužel rozmazaných, jak to
mùj fo�ák za jízdy nestíhal |
Tohle je vjezd do tunelu. Vypadá, že se k nìmu právì dìlá
silnice, ale nenechte se zmást. Takhle už to vypadá nìkolik let |
Nahoøe, nad Drakulovou cestou, na tìch špièatých vrcholcích se
tyèí vysoké døevìné køíže. To bych pochopila. Jen ten èesnek mi tam
chybí... |
Koèující cigáni. Pøekvapilo mnì, jak málo jsme jich tam
potkávali. Tihle byli dobøí...kluk vzadu na voze mával jak o život a
až jsme je chtìli pøedjet, pochopili jsme, že i oni pøedjíždìjí.
Jiný žebøiòák
|
Motorest u mezinárodního tahu. Vypadá to velice pìknì, ale
museli jsme si pøesednout, protože na zahrádce ústil septik... |
Na tuhle fotku jsem èekala celou dobu Stádo na silnici.
Krávy byly v pohodì, ty pøešly jak jedna kráva, ale za stádem šel
kùò a tomu se ze silnice nechtìlo. Klièkoval nám pøed kolem, malý
capart ho tam nahánìl. Nakonec nahnal, ale spíš jen díky dobré vùli
toho konì
|
Sušíme za jízdy. Naštìstí nikdo nejel za námi, aby si stìžoval
na "vùni" mokrých ponožek, rukavic a vložek do bot . Ovšem bìhem pár
hodin bylo všechno suché a znovu použitelné. Tedy krom ponožek, tìch
jsmì mìli dost rezervních |
A
tohle je poslední noc v Rumunsku. Dala nám zabrat a tak nìjak možná
rozhodla o tom, že otáèíme smìrem k domovu o krapet døíve. Lilo jak
z konve, za dnem pøišel veèer a za veèerem noc a my stále nemìli
místeèko na spaní. Nejdøíve srázy kolem pøehrady, pak
nìkolikakilometrové vesnice bez jediné odboèky do lesa. U nás v
èechách už dávno šly poøady s hvìzdièkou, když jsme zakotvili na
této rozbahnìné louce. Ale spalo se dobøe |
Dopínáme øetìz o dva zoubky. Už nás èeká jen asfalt a relativnì
slušné silnice. Míøíme smìrem k Maïarským hranicím poblíž Ukrajiny,
abychom Maïarsko pøejeli co nejrychleji. |
Poslední nocleh pod stanem, Maïarsko, kousek od Slovenských
hranic. Pùvodnì jsme chtìli pøejet až na Slovensko, ale pak nám
došlo, že dál než ke Košicím se nedostaneme a spát v té divoèinì
Východu se nám moc nechtìlo. A tady bylo krásnì romanticky |
Tohle byl trajekt za všechny drobný. Ani Rudy ještì s motorkou
na trajektu nebyl a docela se nám tohle zpestøení líbilo. Bigoušek
frajersky najel a málem si ustlal, nebo� døevo nasáklé vodou a vším
možným hroznì klouzalo . Pøevozník ukázal
na ceduli, že motorka stojí 150Ft, což je asi 15Kè. Forinty jsme
nemìli a on proti Eurùm nemìl vùbec nic. Až tak proti nim nic nemìl,
že chtìl rovnou 3 . Dostal 2,40 a
byl spokojen. |
Tohle už je Štrbské pleso...Chtìli jsme se pokochat Tatrami,
ovšem kdo projel pøed nìkolika málo dny Fagaraš, nemá z Tater skoro
nic. Tak jsme aspoò udìlali zastávku u té louže . Rudy se tváøí jak
kakabus, protože jsme zastavili kvùli MNÌ, jelikož jsem prý remcala,
že mi nikde nezastaví... |
A tady už je motorest Rohlenka, cca 10Km pøed Brnem. Zastávka na
protažení tìl se zmìnila v zastávku na záchranu Bigouškova života.
Udrncal se držák chladièe a ten se prodøel o výztuž za ním. Chladiè
Rudy odpojil, v nedaleké popelnici objevil koženkový kuføík, z toho
vyøezal tìsnìní, hadice spojil napøímo a Bigovi se v žilách opìt
rozproudila krev . |
Suma sumárum: 3400Km, 7 dní, pøetíženo o 30Kg, žádné zranìní. |
Levna dovolena u Černého moře
(www.dovolenarumunsko.cz, 6. 2. 2009 16:44)