Enduro den Boxer Morava
2. 7. 2007
Ráno se nám zrovna moc nevyvedlo. 30Km od domu Rudy opět přerval spojkové lanko (letos již druhé) a musela jsem se vrátit do garáže pro náhradní. A aby toho nebylo málo, když jsem přijela s lankem, podařilo se Rudymu ztratit i zajišťovací váleček. Takže Rudy se vracel ještě jednou do garáže a já jsem s hodinovým zpožděním vyrazila do Mohelnice.
Díky Scholochovovým souřadnicím jsem trať našla bez jediného zaváhání. Chvíli jsem sledovala 4 hrochy, jak se lopotí na trati, a jednu afriku odstavenou mezi dvěma výjezdy evidentně kvůli nějaké závadě (jak jsem se později dozvěděla, po doskoku vylítly gufera v předních tlumičích). Nechtělo se mi věřit, že by zde bylo jen tak maličko lidí.... Vyhupsla jsem nejbližší lavici, rozhlédla se jako Jeníček hledající světýlko a zamířila do depa, kde stálo motorek přece jen trochu víc, než kolik jich kroužilo po trati.
Přivítala jsem se s klukama a jen jsem se zaregistrovala, už se na mně sápal Oťásek, že jako žádné prostoje, ale hurá na trať. Tak jo, proto vlastně jsem tady. Chvilku jsme kroužili spolu, dali jsme párkrát několik výjezdů i sjezdů a poté jsem jeden výjezd luxusně nedala :-)). Ten, o který se přede mnou pokusil pouze magor Oťásek, ovšem s úmyslem nejet ho celý, ale ftipně to střihnout zhruba v půlce po vrstevnici :-)) (ani ftip nepomohl, odložil po pár metrech :-)) ). Já jsem měla v úmyslu dát ho celý. Když už jsem myslela, že to mám v kapse a budu za frajerku, na posledním metru (víc fakt nechybělo) mi přední kolo sklouzlo do díry a už jsme leželi :-)). Ihned přispěchali tři silní mužové na pomoc a společnými silami jsme vytáhli Zobíka přes hranu. Nojo, není každý den posvícení :-)) Po mně se o výjezd pokusil i Lukes na půjčené DR400Z a skončil v tom samém místě kde já :-)
Ještě chvíli jsem jezdila, ale pořád dokolečka to samé.... Já už ani nevím, proč jezdím na tyhle akce, když dopředu tuším, jak to dopadne :-)). Nejspíš proto, že se mi občas zasteskne po známých - Berrock, Tonda, MarekLC8, Miloš, Cycli, Lukes, Cyril... :-)
Takže kluci dál kroužili, já jsem kecala s Markem a jeho novým známým s LC4, čekala jsem na Rudyho a smekala před klukem na Varanu. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsem osedlala jednu moc pěknou LC4. Je vysoká :-(. Ale.... safra pěkná hračka :-)).
Rudýsek přijel akorát včas, aby ještě stihnul měřený trénink našeho sranda-cupu. Jela se krátká trať s jednou lavicí hned po startu, jeden výjezd, jeden sjezd, zase lavice a cíl. Ti nejlepší to dali po urputném boji za 0,55 (vítězem se stal Hovez ve velkých moto a Aleš v kroskách), Rudy měl čas 0,57, můj čas byl 1,08. Já prostě nemám srdce poslat Zobču na dorazy a jedu vědomně pomalu :-((.
Mezitím vším jsem se stihla seznámit se Zdenkem (AT, ovšem ne ta nemocná :-) ), kterýžto zareagoval na moji výzvu ohledně společné dovolené na Ukrajině a zde právě jsme se měli poprvé setkat a zjistit, jestli jako jo nebo spíš jako ne :-). A zjistili jsme, že jako jo :-). Pohodový kluk, co má Afriku měsíc, ale zajel čas 0,58 a spíš vypadal na krosaře z mládí než na bývalého cestovatele s XJ600 :-)).
Pozdravila jsem se rovněž s Joni, jejím manželem a jejich psem :-)).
Joni, smekám před Tebou, protože výška Tvoje a výška Dakara je slušný nepoměr a přitom tenhle handicap zvládáš naprosto bravurně :-)
Po vyhlášení výsledků se většina zúčastněných odebrala na offroadovou vyjížďku. Mohlo to být pěkné, ovšem při pohledu na dvacítku hrochů jedoucích v zástupu se mi ani moc nechtělo se přidat. Měla jsem aspoň možnost konečně osobně poznat Qwerta, který slíbil, že se na skok zastaví na pokec :-). Stavil a je to sympaťák :-).
Zdeněk se vrátil první s tím, že se utrhl, protože jet hodinu kadla-kadla ho moc nebere a raději nás protáhne po místních lesních cestách :-). Rozloučili jsme se tedy a následující hodinku strávili velmi příjemnou projížďkou s jedním výjezdem střední obtížnosti až na samotný vrchol zdejších kopců s krásným výhledem :-). Zde jsme se kochali a - sedíc na betonové skruži - probírali co s sebou na Ukrajinu, kdo co poveze, co rozhodně nepovezem a tak podobně :-).
Odtud jsme se vydali do blízké vesnice na pivo a slané tyčky, pak ještě chvilku křížem krážem přes lesy a pole do "někam" a pak už jsme se se Zdenkem rozloučili a namířili si to k domovu.
Ještě kus jsme to brali lesem, ale po stahování dřeva byly cesty tak rozsekané, že jsme do nich zapadávali až po břicha. Jediná jedna nerozsekaná cesta nás zavedla do lesní rokle plné kořenů, kamenů a pařezů a než jsme se nadáli sjížděli jsme úsek, za který by se cesta do Komsomolsku nemusela stydět :-)) Sjeli jsme ho více méně bez problémů a to mně docela dost navnadilo na dovolenou. To bude jiné poježdění než loni :-))
Po dalším bahnitém úseku nás přešly ofroudové choutky, najeli jsme na asfalt a až domů jsme z něj nesjeli.
Po dlouhé době jsem zase mohla postavit Zobíka do garáže aniž by mu něco chybělo a z toho jsem měla největší radost :-)).
Kluci Boxeři díky moc za prímovou sobotu! :-)
Díky Scholochovovým souřadnicím jsem trať našla bez jediného zaváhání. Chvíli jsem sledovala 4 hrochy, jak se lopotí na trati, a jednu afriku odstavenou mezi dvěma výjezdy evidentně kvůli nějaké závadě (jak jsem se později dozvěděla, po doskoku vylítly gufera v předních tlumičích). Nechtělo se mi věřit, že by zde bylo jen tak maličko lidí.... Vyhupsla jsem nejbližší lavici, rozhlédla se jako Jeníček hledající světýlko a zamířila do depa, kde stálo motorek přece jen trochu víc, než kolik jich kroužilo po trati.
Přivítala jsem se s klukama a jen jsem se zaregistrovala, už se na mně sápal Oťásek, že jako žádné prostoje, ale hurá na trať. Tak jo, proto vlastně jsem tady. Chvilku jsme kroužili spolu, dali jsme párkrát několik výjezdů i sjezdů a poté jsem jeden výjezd luxusně nedala :-)). Ten, o který se přede mnou pokusil pouze magor Oťásek, ovšem s úmyslem nejet ho celý, ale ftipně to střihnout zhruba v půlce po vrstevnici :-)) (ani ftip nepomohl, odložil po pár metrech :-)) ). Já jsem měla v úmyslu dát ho celý. Když už jsem myslela, že to mám v kapse a budu za frajerku, na posledním metru (víc fakt nechybělo) mi přední kolo sklouzlo do díry a už jsme leželi :-)). Ihned přispěchali tři silní mužové na pomoc a společnými silami jsme vytáhli Zobíka přes hranu. Nojo, není každý den posvícení :-)) Po mně se o výjezd pokusil i Lukes na půjčené DR400Z a skončil v tom samém místě kde já :-)
Ještě chvíli jsem jezdila, ale pořád dokolečka to samé.... Já už ani nevím, proč jezdím na tyhle akce, když dopředu tuším, jak to dopadne :-)). Nejspíš proto, že se mi občas zasteskne po známých - Berrock, Tonda, MarekLC8, Miloš, Cycli, Lukes, Cyril... :-)
Takže kluci dál kroužili, já jsem kecala s Markem a jeho novým známým s LC4, čekala jsem na Rudyho a smekala před klukem na Varanu. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsem osedlala jednu moc pěknou LC4. Je vysoká :-(. Ale.... safra pěkná hračka :-)).
Rudýsek přijel akorát včas, aby ještě stihnul měřený trénink našeho sranda-cupu. Jela se krátká trať s jednou lavicí hned po startu, jeden výjezd, jeden sjezd, zase lavice a cíl. Ti nejlepší to dali po urputném boji za 0,55 (vítězem se stal Hovez ve velkých moto a Aleš v kroskách), Rudy měl čas 0,57, můj čas byl 1,08. Já prostě nemám srdce poslat Zobču na dorazy a jedu vědomně pomalu :-((.
Mezitím vším jsem se stihla seznámit se Zdenkem (AT, ovšem ne ta nemocná :-) ), kterýžto zareagoval na moji výzvu ohledně společné dovolené na Ukrajině a zde právě jsme se měli poprvé setkat a zjistit, jestli jako jo nebo spíš jako ne :-). A zjistili jsme, že jako jo :-). Pohodový kluk, co má Afriku měsíc, ale zajel čas 0,58 a spíš vypadal na krosaře z mládí než na bývalého cestovatele s XJ600 :-)).
Pozdravila jsem se rovněž s Joni, jejím manželem a jejich psem :-)).
Joni, smekám před Tebou, protože výška Tvoje a výška Dakara je slušný nepoměr a přitom tenhle handicap zvládáš naprosto bravurně :-)
Po vyhlášení výsledků se většina zúčastněných odebrala na offroadovou vyjížďku. Mohlo to být pěkné, ovšem při pohledu na dvacítku hrochů jedoucích v zástupu se mi ani moc nechtělo se přidat. Měla jsem aspoň možnost konečně osobně poznat Qwerta, který slíbil, že se na skok zastaví na pokec :-). Stavil a je to sympaťák :-).
Zdeněk se vrátil první s tím, že se utrhl, protože jet hodinu kadla-kadla ho moc nebere a raději nás protáhne po místních lesních cestách :-). Rozloučili jsme se tedy a následující hodinku strávili velmi příjemnou projížďkou s jedním výjezdem střední obtížnosti až na samotný vrchol zdejších kopců s krásným výhledem :-). Zde jsme se kochali a - sedíc na betonové skruži - probírali co s sebou na Ukrajinu, kdo co poveze, co rozhodně nepovezem a tak podobně :-).
Odtud jsme se vydali do blízké vesnice na pivo a slané tyčky, pak ještě chvilku křížem krážem přes lesy a pole do "někam" a pak už jsme se se Zdenkem rozloučili a namířili si to k domovu.
Ještě kus jsme to brali lesem, ale po stahování dřeva byly cesty tak rozsekané, že jsme do nich zapadávali až po břicha. Jediná jedna nerozsekaná cesta nás zavedla do lesní rokle plné kořenů, kamenů a pařezů a než jsme se nadáli sjížděli jsme úsek, za který by se cesta do Komsomolsku nemusela stydět :-)) Sjeli jsme ho více méně bez problémů a to mně docela dost navnadilo na dovolenou. To bude jiné poježdění než loni :-))
Po dalším bahnitém úseku nás přešly ofroudové choutky, najeli jsme na asfalt a až domů jsme z něj nesjeli.
Po dlouhé době jsem zase mohla postavit Zobíka do garáže aniž by mu něco chybělo a z toho jsem měla největší radost :-)).
Kluci Boxeři díky moc za prímovou sobotu! :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář