Enduro den Boxer Morava
2. 7. 2007
Ráno se nám zrovna moc nevyvedlo. 30Km od domu Rudy opět přerval spojkové lanko (letos již druhé) a musela jsem se vrátit do garáže pro náhradní. A aby toho nebylo málo, když jsem přijela s lankem, podařilo se Rudymu ztratit i zajišťovací váleček. Takže Rudy se vracel ještě jednou do garáže a já jsem s hodinovým zpožděním vyrazila do Mohelnice.
Díky Scholochovovým souřadnicím jsem trať našla bez jediného zaváhání. Chvíli jsem sledovala 4 hrochy, jak se lopotí na trati, a jednu afriku odstavenou mezi dvěma výjezdy evidentně kvůli nějaké závadě (jak jsem se později dozvěděla, po doskoku vylítly gufera v předních tlumičích). Nechtělo se mi věřit, že by zde bylo jen tak maličko lidí.... Vyhupsla jsem nejbližší lavici, rozhlédla se jako Jeníček hledající světýlko a zamířila do depa, kde stálo motorek přece jen trochu víc, než kolik jich kroužilo po trati.
Mezitím vším jsem se stihla seznámit se Zdenkem (AT, ovšem ne ta nemocná :-) ), kterýžto zareagoval na moji výzvu ohledně společné dovolené na Ukrajině a zde právě jsme se měli poprvé setkat a zjistit, jestli jako jo nebo spíš jako ne :-). A zjistili jsme, že jako jo :-). Pohodový kluk, co má Afriku měsíc, ale zajel čas 0,58 a spíš vypadal na krosaře z mládí než na bývalého cestovatele s XJ600 :-)).
Zdeněk se vrátil první s tím, že se utrhl, protože jet hodinu kadla-kadla ho moc nebere a raději nás protáhne po místních lesních cestách :-). Rozloučili jsme se tedy a následující hodinku strávili velmi příjemnou projížďkou s jedním výjezdem střední obtížnosti až na samotný vrchol zdejších kopců s krásným výhledem :-). Zde jsme se kochali a - sedíc na betonové skruži - probírali co s sebou na Ukrajinu, kdo co poveze, co rozhodně nepovezem a tak podobně :-).
Ještě kus jsme to brali lesem, ale po stahování dřeva byly cesty tak rozsekané, že jsme do nich zapadávali až po břicha. Jediná jedna nerozsekaná cesta nás zavedla do lesní rokle plné kořenů, kamenů a pařezů a než jsme se nadáli sjížděli jsme úsek, za který by se cesta do Komsomolsku nemusela stydět :-)) Sjeli jsme ho více méně bez problémů a to mně docela dost navnadilo na dovolenou. To bude jiné poježdění než loni :-))
Po dalším bahnitém úseku nás přešly ofroudové choutky, najeli jsme na asfalt a až domů jsme z něj nesjeli.
Po dlouhé době jsem zase mohla postavit Zobíka do garáže aniž by mu něco chybělo a z toho jsem měla největší radost :-)).
Kluci Boxeři díky moc za prímovou sobotu! :-)
Díky Scholochovovým souřadnicím jsem trať našla bez jediného zaváhání. Chvíli jsem sledovala 4 hrochy, jak se lopotí na trati, a jednu afriku odstavenou mezi dvěma výjezdy evidentně kvůli nějaké závadě (jak jsem se později dozvěděla, po doskoku vylítly gufera v předních tlumičích). Nechtělo se mi věřit, že by zde bylo jen tak maličko lidí.... Vyhupsla jsem nejbližší lavici, rozhlédla se jako Jeníček hledající světýlko a zamířila do depa, kde stálo motorek přece jen trochu víc, než kolik jich kroužilo po trati.
Mezitím vším jsem se stihla seznámit se Zdenkem (AT, ovšem ne ta nemocná :-) ), kterýžto zareagoval na moji výzvu ohledně společné dovolené na Ukrajině a zde právě jsme se měli poprvé setkat a zjistit, jestli jako jo nebo spíš jako ne :-). A zjistili jsme, že jako jo :-). Pohodový kluk, co má Afriku měsíc, ale zajel čas 0,58 a spíš vypadal na krosaře z mládí než na bývalého cestovatele s XJ600 :-)).
Zdeněk se vrátil první s tím, že se utrhl, protože jet hodinu kadla-kadla ho moc nebere a raději nás protáhne po místních lesních cestách :-). Rozloučili jsme se tedy a následující hodinku strávili velmi příjemnou projížďkou s jedním výjezdem střední obtížnosti až na samotný vrchol zdejších kopců s krásným výhledem :-). Zde jsme se kochali a - sedíc na betonové skruži - probírali co s sebou na Ukrajinu, kdo co poveze, co rozhodně nepovezem a tak podobně :-).
Ještě kus jsme to brali lesem, ale po stahování dřeva byly cesty tak rozsekané, že jsme do nich zapadávali až po břicha. Jediná jedna nerozsekaná cesta nás zavedla do lesní rokle plné kořenů, kamenů a pařezů a než jsme se nadáli sjížděli jsme úsek, za který by se cesta do Komsomolsku nemusela stydět :-)) Sjeli jsme ho více méně bez problémů a to mně docela dost navnadilo na dovolenou. To bude jiné poježdění než loni :-))
Po dalším bahnitém úseku nás přešly ofroudové choutky, najeli jsme na asfalt a až domů jsme z něj nesjeli.
Po dlouhé době jsem zase mohla postavit Zobíka do garáže aniž by mu něco chybělo a z toho jsem měla největší radost :-)).
Kluci Boxeři díky moc za prímovou sobotu! :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
