Klasika, Zobča a Grayce

Páteční večer, předprvní máj. Večerní máj, byl endura čas :-))
V 19,00 jsme se Zobčou přijeli do prostoru kempu Zahradiště. Na místě stálo asi 4 a půl motorky (tou půlkou myslím nabořené Domino :-) ). Až jsem se lekla, že jsem špatně :-)). Ovšem HartfordDěda už na mně důležitě kynul od registračního stolku, takže jsem se uklidnila a šla jsem upsat duši ďáblu :-))
Podepsala jsem, že se tady vlastně žádná akce nekoná a jestli se vůbec něco koná, koná se to výhradně na silnicích a dálnicích :-)). Poté už jsem jen valila oči při směnném obchodu, který následoval :-))
Za 570Kč jsem obdržela:
-dva lístečky žluté
-dva lístečky červené
-dva lístečky zelené
-jeden lísteček šedý.
To jde, ne? :-)) :-))
Nějaká barva se dala směnit za postel, druhá za večeři, další za snídani... jen šedá se nedala směnit za nic :-).

Vybavená duchnou a povlečením jsem se odebrala do chatky a v tom okamžiku mi bylo jasné, že vyhrává ten, kdo zvolil bivak. V chajdě bylo minimálně o 15 stupňů chladněji než venku :-). Po otevření všech oken a dveří se uvnitř o pár stupňů oteplilo, což mělo za následek, že mi přestala od úst stoupat pára :-))

Popíjením kofoly a posloucháním moudrých i ještě moudřejších myšlenek jsem zabíjela čekání na Oťáska. Přijel asi v půl jedenácté. Je to prostě (noční) pták :-))
I on dostal svou hrst lístečků, peřinu a 10 rad pro účastníky srazu.
Zhruba do půlnoci jsme v jídelně čekali na promítání filmečků z jarní XL rallye a těšili se, jací budeme kingové :-)). Z promítání ovšem nebylo nic, zklamala technika. Tak jsme šli spát.
Jediným, kdo v naší chatce opravdu spal, byl Oťásek :-). Já jsem celou noc poslouchala, jestli se dusí, má astmatický záchvat, přepadla ho padoucnice nebo prostě a jednoduše dodělává :-). Kdyby aspoň chrápal, tak mi to neva. Ale on chrchal, sténal, hýkal, sýpal..... K tomu kopal nohou do zdi a třepal rukou nad hlavou... Uznejte sami, že při takovém koncertu opravdu spát nelze :-)). Ráno jsem tedy koukala jak sůva s pytlema pod očima, zatímco Oťásek zářil jak sluníčko :-)).

Hned po snídani (zelený lísteček) nás odchytil Tráwa s tím, jestli bychom vzali do party nějaké dalši mastodonty. Oddechl si, když jsme souhlasili a poslal nám do spárů Afriku, Transalpa a Tenere. Víc se k odjezdu nikdo neměl, další GS, Afriky a Domina pobíhaly po kempu v civilu (pokud vůbec pobíhali), takže už jsme nečekali a vyrazili.

Ze začátku se opravdu dařilo. Každá cesta končila v lese pod haldou větví, takže jsme si dali nefalšovaný mimocestní seznamovací offroudek přes porost. Ukázalo se, že skupina je schopna držet se pohromadě, tož vpřed.

Po cestách, polích, loukách, necestách a kdoví po čem všem ještě jsme se plácali celé dopoledne a moc se nám to líbilo. Taky sotva bychom jeli něco, co by se nám nelíbilo, že.... :-)).

Jen tak namátkou vzpomenu kilometry a kilometry krásných dlouhých šotolin (teda aspoň myslím, že byly krásný, protože v mračnech prachu bylo vidět kulový :-) ), mnoho luxusních lesních cest po turistických značkách (kupodivu zcela bez turistů) bezpočet pampeliškami posetých luk, několik zasetých polí (dodatečně se stydíme), několi uvláčných polí....

Vypíchnout musím přejezd potoka. To si takhle jedeme po louce a najednou ohradník. Vedle druhý a třetí... jediné místo, kde ohradník nebyl, byl již zmíněný potok. Afričan navrhoval zdolat ho přes písečnou zátoku, což mu bylo z fleku zatrhnuto :-)). Do písku se pokusná klackoidní pískomíra zabořila minimálně 30cm. Do tohodle nejdem. Zato o kousek dál proti proudu bylo místečko jak dělané pro nás. Kamenitý podklad, mírný nájezd i výjezd z vody a nenápadná cestička porostem nahoru do lesa. Afrika přeskočila vodu jak kdyby překonávala jen vylitou limonádu.... Za ní jsem se jela omočit já, ale ani my jsme neměli problém s potokem. Potřebovala jsem jen pomoct při následném výjezdu do kopce mezi stromy (ostatně to každý). Uprostřed cestičky v poměrně slušném stoupání totiž trčel nepěkný velký balvan. Objížděcí manévr se povedl a byli jsme nahoře :-). Stejně tak se nahoru vyškrábal Oťásek, Transalp i Tenerka. Ta jediná kámen vzala napřímo předním i zadním kolem, ovšem naštěstí bez následků :-)). Následný přejezd pole jsme měli zpestřený hrozbami sběračů kamenů (asi majitelé toho pole, kterýmž se tímto velice omlouvám, ale ta cesta tam fakt měla pokračovat! Nemůžeme za to, že ji zaorali! )
Potkali jsme též jeden vypuštěný rybník o němž jsem si myslela, že je zcela vyschlý. Byl. Tak asi 2m od břehu :-)). Jak se mi začalo nápadně bořit zadní i přední kolo, šupem jsme si to namířili na suchý kraj :-).
Dále zase šotolinky a oblaka prachu, zase louky, zase lesní cesty a cestičky.

Na oběd jsme se zastavili snad v Přibyslavi a po jídle jsme se rozloučili s klukama na TA a Tenere, kteří spěchali ještě na zahajovačku do Třebíče.
Pro cestu zpět jsme tedy zůstali jako Tři mušketýři. Zajeli jsme si až do Havlbrodu na pumpu pro benzín a nanuky a odtud už jen přímou čarou za šipkou zpět do základního tábora. Cestou jsme potkali jeden opravdu luxusní brodík přes řeku Šlapanku a na chvíli se z nás stali téměř motorizovaní potápěči :-)
Trošku jsme přidali práci slečně hřebelcující koně v ohradě u cesty. Když 3 motorky projedou 3m kolem ohrady tam a za pár minut zase zpátky, zvíří trošičku prachu aniž by v tom byl nějaký zlý úmysl... :-)
Jinde jsme zase narazili na zaříznutý potůček s lávkou zbitou ze dvou fošen. Afrika projela, pod Oťasem už se ozvalo nepříjemné zapraskání a já - jsem to vzdala. Tohle bylo riziko, které jsem odmítla podstoupit a raději jsem volila objížďku. Mají mně sice za zbabělce, ale riskovat pád z výšky cca 1m do kamenitého potoka jen proto, že mi někdo tvrdí, že to projedu.... to fakt ne.
Do kempu jsme dorazili před půl šestou. Strávili jsme tedy v terénu 8 hodin, z toho hodinka na oběd a půl hodiny na nanuka, takže 6,5 hodiny čistého času a cca 100Km.
Večer pokračovala zábava ve stejném duchu jako předchozí noc: pivo, vodka, GS 1150 v lokále vytočená do omezovače.... Tuto zprávu však vím pouze z doslechu, poněvadž jelikož tudíž a protože jsem doufala, že když zalehnu hned po večeři, tak něco naspím než se vrátí koncertmajstr Oťásek :-)). Díky bohu druhou společnou noc jsem již prospala celou, takže jsem ráno mohla čilá jak rybička už před desátou ranní poděkovat Tráwovi za pěknou akci a vyrazit do garáže podotahovat všechny možné (a převážně nemožné) šrouby, šroubky a matičky, které se mi povolily během mého sobotního skotačení.