Jdi na obsah Jdi na menu
 


Masty

11. 1. 2007

Vyprávění jednoho GSa o nedělním ježdění v lomu (poznámek kurzívou si nevšímejte, ty tam vpašovala děsně ukecaná AfricaTwin :-) ).

Pochrupuju si v garáži, přemítám o nesmrtelnosti součástek v mém bříšku a je mi fajně. Když v tom – klika cvakla, dvéře letí, pod plachetkou osoba.... :-). Zatímco se kolem mně panička motá, strkám jí do ramene řídítkem: Kam jedeme? Týýýýjo…. Do lomu. Do opravdickýho lomu s kamenama a štěrkem a pískem a brodem a … a…. a to jako myslí vážně???? Já? Do lomu? No to teda nikam nejedu, nehodlám si nechat zase pochroumat fazonu… Ale když se dozvídám, že tam se mou budou jezdit kamarádi BIGové.... Tak teda jo.

Přestože bych do Dobrušky trefil i se zhasnutým světlem ve dvě ráno, panička neee. Panička prosím bloudí. Naštěstí je Vorel gentleman a ani moc nenadává, když na místo scuku přijíždíme se čtvrthodinovým zpožděním.

Lom na mně zapůsobil hodně příjemně. Zastavili jsme hned u vodopádu, všude kolem se tyčily kolmé stěny a vůbec… připadal jsem si jak v Pokladu na Stříbrném jezeře.

Ideální pro pár fotek do Touratech katalogu :-) , ale musim uznat že to je opravdu moc hezkej koutek. Takovýchhle vodopádů jsem zatím moc neviděla. Moře bláta, brody po světla a krkolomný výjezdy, to jo, ale do takhle pěknejch míst mě často nezavedou. V tomhle jsme si se Zobčou rozuměli a od airboxů zanadávali na osud.

Obrazek


Páníčci si za balvan odložili vše nepotřebné (časem se zde odkládaly i věci potřebné, leč již nedržící :- ) a vydali jsme se na zahřívací a seznamovací kolo. Mírný výjezd na plošinu, hned sešup prudce dolů a bez varování hups do brodu. Brrrrr…..Vždyť je to studený!!! A hluboký!!! Od válců se mi vyvalil oblak páry a než jsem se stačil vzpamatovat z té nenadálé koupele, už jsem musel zabrat, abych paničku převezl přes hromadu štěrku na výjezdu z brodu. Panička z toho byla vyplašená, protože jsme trošku poskakovali, jak jsme se hrabali skrz ten štěrk do svahu, ale jsem snad nějaká bačkora??? NEJSEM.

Skopčák a bojí se studený vody…:-) Ale byla to pěkná podívaná. Připomnělo mi to hrocha, kterej vyletěl z vody a na břehu mu ustřelily sandálky :-) Ale popral ses s tím statečně :-)

Bačkory bude spíš potřebovat panička, páč má v botách plno vody. Hned za brodem zase po šotolině dolů, obkroužit veeeelikou planinu, vyjet na asfalt a po pár metrech sjet zase na šotolinku, trošku roleta....

Roleta?Kde si ji tam viděl?…. jo tááák… Ty myslíš ty dva-tři hrby za sebou… ale uznávám. To Tvý tele –tele má možná jisté přednosti, ovšem hlavně na asfaltu. A ani tak bych neměnila za svý obstarožní showy ;-). Mít Tvoje pružení, tak ten epesní highsider, kterým jsem odpověděla na pánečkovo machrování driftíkem před Tebou, sotva ustojíme.

...trošku štěrku ve kterým mi kolečka krásně plavou, zase asfalt a výjezd z lomu do lesa. Kousek obyčejné lesní cesty, přes mostek a pak úsek s poměrně hlubokým štěrkem zapadaným listím. Pro další okruhy jsme volili okliku přes malý brůdek :-). Zase lesní cesta, která se mi moc nelíbila, protože v ní bylo několik příčných kořenů a to mi na klouby nedělá dobře…. Potom louka. Dvě vyjeté stopy přes vysokou trávu. Klouzalo mi to. Bál jsem se. Ale asi míň, než panička.

Bál ses, bylo to vidět, všichni vzadu trénovali díky Tobě jízdu pomalosti :-). Ale vzhledem k Tvé okopané lakýrce na předním kole... jel jsi, co to šlo.

Obrazek

Zapichoval jsem zbytky špuntů na přední gumě do bláta jak o život a šťastně jsme louku přejeli. No a pak jsme sebou plácli poprvý. Hned za loukou se točilo ostře doleva kolem stromu a přes navozenou stavební suť (cihly, kameny, plechy, hlína, dráty….) všelijak muldovatou a kolejnatou jsem se musel prokousat k potůčku. Měl bych na to, kdyby se té suti panička nelekla a nechtěla zastavit, aby si to obhlídla. Nedošlápla a už jsem ležel…

Z toho si nic nedělej, ten můj se mnou mlátí úplně stejně a to má delší nohy a prej i „sílu“ Já bych Ti mohla vyprávět. Tuhle mně chtěl jenom otočit a leželi jsme v ten moment :-).

 Hned přispěchal někdo na pomoc, pánové od BIGů jsou vpravdě galantní. Kamarádi BIGové před námi mi zatím ujeli a čekali o kus dál v lese. Podruhý už jsem se do cihel svalit nechtěl, takže jsem přepnul na autopilota a zbývající metry do potůčku proskákal sám…. Za potokem jsem řízení zase předal paničce, hlavně ať už jedeme alespoň rychlostí chůze, protože jinak budu kamarádům akorát pro smích… Naštěstí za to panička vzala a cestu po lese jsme vylítli jak kdyby nám za blatníkem hořelo. Nahoře ale koušu deskama do kotoučů jak na rallye, protože hned za horizontem číhají další koleje a bahno. Panička má ale za ušima, směruje mně do lesa. Tak tak že neškrtnu válcem o pařez schovaný v trávě. Levým zrcátkem míjím statnej dub jen o kousek, ještě několik kliček kolem stromů, překousat předním kolem pár větví a už jsme zase na cestě.

Tak vidíš, na co si ztěžuješ? Panička Tě šetří kde může a Ty budeš ještě ústnatý….. Hned bych s Tebou měnila.To já do toho bláta musela! A když už toho bylo moc i na mně, tak jsem si v té nejhlubší koleji postavila hlavu a dál nejedu. Až si odpočnu. Přičemž jsem od Tebe dostala 2 kola a páneček fialověl vzteky :-).

Kamarádi jsou opět v trapu. Řehtám a upaluju vpřed, nakopávají mně tři nečekané kořeny těsně za sebou. Na tohle fakt nejsem stavěnej, dámo!! Tak a to máš za to, slečinko, přejela jsi odbočku.. na rozdíl od Tebe jasně vidím stopy po driftech vedoucí doleva…. Na lesní pěšině by mně zkušenější začátečník na pár cuknutí otočil, jenže panička potřebuje k otočení hektar.

Nemáš bejt tak tlustej, bramboro :-)

  Teď už není kam zabloudit. Zbývá projet ještě kousek lesa podél paseky, sjet úvoz dolů, přejet mostek a jsme zase v lomu. Vorel se ujišťuje, že všichni víme kudy se bude jezdit a už BIG dostává ostruhy, které já asi nikdy nedostanu a vyráží vpřed. Za ním ostatní a mezi posledními nasávám airboxu prach i já. Opět si máchám břicho v brodu, opět se hrabu ve štěrku, zase se mi šmejkají botičky na louce…. A zase padáme. Nahoře v lese v kolejích.. .panička nestihla včas uhnout do lesa a jak jsem předpokládal, situaci zvládá po svém – posílá mně k zemi. Chce mně zvednout, ale schválně se dělám ještě těžší než jsem. Nemá se mnou pořád třískat, nejsem žádnej vozembouch! Ale to už na mně zezadu volá BIGoušek Vaška, že mně jeho pán jde postavit na kola. To jo, od Vaška se nechám. Vašek je machr. Ten kdyby mně sedlal… jééje, já bych dokázal věcí!! :-)

Dokázal bys kulový. Protože Vašek má všech pět pohromadě! Na co by mu byl další autobus, už tak si jich v práci užije ažaž :-). Jsi slyšel, že by rád LC8, to je jiný kafe, milej zlatej.... :-).

No a takhle to jde pořád dokola, chvíli kroužíme, chvíli stojíme na parkplacu a tlacháme. S kým tlachá panička, je mi jedno. Já kecám s Vorlovým BIGem a zjišťuju, že to je fajn stroj a jestli se sejdeme na Dvorcích, bude mi držet místo vedle sebe :-).

Obrazek

Ani jsme nestihli probrat kvalitu olejů a už zase někam jedem? Na prodloužený okruh? Všichni společně? Tak jo. Jedeme obráceně už známou trasu a pak přes několikery lesy a louky do neznáma. Safra – my jim stačíme. Jedeme jako předposlední, abychom zbytečně nezdržovali, ale zadní světlo BIGa před sebou mám pořád nadohled! Já jsem dobrej! Sem tam mi ujede zadní kolo, sem tam musíme na poslední chvíli skočit do lesa a vyhnout se kolejím, ale zvládáme.

...se musím přiznat, že jsem kulila dálkový, jak Ti to šlo. Kluci vepředu nasadili docela tempíčko, vybírali cestu necestu a já jsem pořád čekala, kdy ulehneš k odpočinku. A ono nic. Pořád jsi se valil vpřed, takovej hrošík mezi gazelama :-).

Zbývá překousat poslední kaluž a jsme na asfaltu. Říkám té náně v mým sedle: vezmi to do tý louže vpravo, není hluboká, odšlapeš to, nebude problém. Ale copak ona si dá říct?? Hrne si to na prostředek jako všichni před ní. Tuším, co přijde. Já nechcííííí…. Ale co mám dělat, když mi přední kolečko rychlostí blesku ustřeluje do strany… kácím se na levý bok a jímá mně hrůza – padám víc a víc a válec se pořád nechce o nic zapřít. Jak by taky mohl, když pod ním je ta hromská kaluž... Dopadám tedy plnou vahou do meze na levý držák plexi :-(. Cítím nepříjemné rupnutí a je mi jasné, že z tohoto bahna bez šrámu nevyjedu. Pánečci kamarádů jedoucí za mnou mně zvedají z bláta a otírají ten největší marast ze zrcátka a válce. BIGové na mně zezadu volají, jestli jsem v pořádku, jestli mi nic není a vtipkují prej jestli je tahle bahenní koupel dobrá na lak. Bolí mně plexi, copak to nevidíte? Nevidí... ani panička ne. Naštěstí hned po rozjezdu už je jí jasné, že zase něco provedla. Na asfaltu mně zastavuje a ohledává rozsah škod... Smutně pomrkávám na zdravé kamarády přede mnou. Dál už s nimi přes les nepojedu.

Nic si z toho nedělej Zobčo, víš už kolik součástek ten můj tatar ze mě olámal? Bych ho za to nejraději....:-).. Jsi na tom ještě pořád hodně dobře. Nebylo to nic než prostej pech;-)

Vrací se pro nás Vorel a jeho BIGoušek nás vede oklikou po silnici do lomu. Tam je mi sundáno plexi a věrným přítelem každého enduráka – americkou páskou – je přilepené k sedlu. Připadám si jako nahej! Takhle mám jet mezi lidi? Nachladím se, ofouknou mi budíky :-(.

No ale mohlo to dopadnout hůř. Nakonec musím uznat, že jsem se projel moc pěkně, poznal jsem zase další kamarády z řad BIGů a jestli se bude zase někdy něco podobného páchat, rád mezi ně přijedu.

Doufám, že zase budu u toho, páč jsem se docela dobře bavila ;-)

Obrazek




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Čmoud, 6. 3. 2008 0:16)

Dost zajímavě psaný,dobrý nápad.