Páteční offík
Do Vlkova, kde jsme měli scuka s PavlemGT (pro terénní účely používajícím ČZ 175), což jsou zhruba 4km po silnici, jsme dorazili za čtvrt hodiny pře louky a pole a tam jsem si prvně všimla, že Oťas je nejen správný nadšenec, ale vypadá to, že je ochoten svou „plastomrdku“ – jak něžné svojí GS nazývá on sám – poslat absolutně do všeho. To jsem ještě netušila, jak moc je můj postřeh pravdivý.
Pavel chvíli své červené strojovně domlouval a poté se ujal role vedoucího jezdce a navigátora z Vlkova do Březiny, kde jsme měli sraz s Autorem (XR600R) a jeho dvěma dětmi na malých kroskách.Nádherná polní cesta kousek za vesnicí končí a co následuje, to lze slovy popsat jen stěží. Asi 18 kolejí od traktoru vedle sebe a přes sebe v minimální hloubce půl metru a délce asi 100m, většina dole naplněná bahnem, nahoře tvrdá jak kámen. Pavel s ČZtou – přesně podle našeho předpokladu – koleje proskáče jak kamzík. Mně se daří dojet zhruba do půlky a než se naděju, vězí Zobča až po kardan v bahně. Vyhrabání se podaří až ve chvíli, kdy opouštím sedlo a stojíc vedle motorky dávám plnej. Zobča se pomaloučku sune kupředu a já se obávám, aby se zčistajasna neprohrábl na pevný podklad a neujel mi :-). Naštěstí je na mně hodný a poslušně čeká, než nasednu. Odmítám v tomhle dále pokračovat a napříč kolejemi skáčeme na pole. Záměr se skoro podařil. Půlka motorky už je na poli, ale zklamal zadek, opět zůstal viset v bahně, takže zlehka uléháme na pravý bok :-). No jo, málo gazuju :-) Honza přibíhá a schytává spršku bláta od zadního kola. Ale už jsme na poli, díky bohu. Teď jdu pomoct zase já. Honza je ještě v místě, kde si může zvolit trasu úplně na kraji cesty a chvíli to vypadá, že projede bez ztráty kytičky. Leč ne-e. I on svoj Tenerku odkládá jednou, poté podruhé, než se mu daří dostat se konečně z kolejí. Jako poslední se do boje pouští Oťas. A projíždí bez pádu. Naprosto s přehledem, bez zaváhání, pomaličku, jistě, elegantně. Upřímně ho v tu chvíli nenávidím :-)).
V Březím si dáváme čtvrthodinové kolečko po polích, dojíždí Autor s dětmi a chvíli po něm i Rudy.
Já jsem mezitím něžně odložila v blátivé koleji do meze. To už mi ale začínalo být tak nějak všechno jedno :-)).
Autor mezitím koumal, jak objet spadlý strom. Mno... otočku o 270stupňů na blátě a do kopce vzdávám a jedu se otočit kousek vedle. Pak sjet z bláta do křoví a projet korunu spadlého stromu. Přitom se vyhnout dvěma statným smrkům, několika stejně statným pařezům a z porostu zase sjet do bahnitých kolejí cesty. To vše na pouhých pěti metrech. Asi jakobyste chtěli s autobusem projet dětské dopravní hřiště.... Ale daří se nám všem bez jediného odložení.
Po pár metrech leží přes cestu další dva stromy. Autor s dětmi a po nich i Honza volí levou stranu lesa, já jsem ve špatné koleji a je pro mně přijatelnější skočit doprava. Beru to přes několik keřů a výmolů, hrabu se na vystouplém kořenu, míjím strom o pár čísel, ale Autorovu nabídku, že mi to projede, hrdě odmítám :-). Tohle dokážeme sami. A dokázali. Pot se ze mně lil, ale projeli jsme. Rudy projel tak jako vždy - s prstem v nose. Oťas se opět v lese zakutal, takže na řečech o překoňovaných motocyklech asi něco bude :-)). Už je s námi o kus dál na cestě i Pavel s ČZ, jehož podezřívám z toho, že nic neobjížděl a prachsprostě svoji motorku přes stromy přenesl :-)). Leč Honzovi nevyšel souboj s kolejí a opět ulehl. Je stejně vysílenej jako my všichni, takže se chlapi sbíhají a společnými silami Tenerku nejen zvedají, ale na blátě i pomáhají rozjet.
Následuje průjezd mokrým lesem a krátký sjezd na louku. Dáváme ho všichni krom Oťase. Z nepochopitelných důvodů si ke sjezdu 10m široké suché cesty vybral třiceticentimetrovou stružku. Jak to asi mohlo dopadnout :-)). Plastomordka opět leží na pravém boku :-). Oťas je správně vysmátej, lehce motorku zvedá a pokračujeme přes louku do dalšího lesa, kde se od nás odpojuje Pavel. Bojí se, že by už ČZka nemusela vydržet a navíc mu nesvítí světlo.
Naši tři průvodci na kroskách potůček mezi loukami skáčou, my ho projíždíme.
Šplháme se po lesní cestě na vrchol kopce, kde Autor prohlašuje, že následuje sjezd s trochou kořenů, ale normálně sjízdný. Mno.... 4/5 toho sjezdu opravdu tak nějak sjízdné byly. Ta poslední pětina ovšem stála za to. Stála jsem na brzdách, zadní sedlo kdesi nad hlavou, motorka se mi milimetr za milimetrem sunula dolů a v tomto rozpoložení jsem přemýšlela, jak v tomhle sklonu tu moji obludu zlomím do ostré zatáčky a ještě ke všemu s ní přeskáču několik velkých kořenů. Abych měla na rozmyšlenou více času, ujíždí mi noha a já opět uléhám. Naštvaná sama na sebe jedním trhem zvedám Zobču na kola a s vypnutým motorem přes spojku se spouštím po kořenech dolů. Kdesi hluboko pode mnou vidím louku. Ale pustit to na metr široké pěšině mezi stromy rovně dolů přes kořeny si přece jen netroufám, takže do půlky jedu sice s motorem, ale pomaloučku. V půlce sbírám odvahu a už si to svištíme dolů. Louka je naštěstí vysušená od sluníčka a končí - hospodou :-). Co víc si po takovém zážitku přát :-)
Drápu se pěšky zpátky do kopce a pomáhám stavět na kola Oťasovo GSo. Společnými silami se nám to daří a je tu další problém: jak do sedla, které se momentálně nachází v úrovni Oťasových prsou. Učinil pár úsměvných pokusů vypadajících jako když s motorkou tančí polonézu, poté snahu vzdal a svedl GSo kousek níže, kde již mohl nasednout a v pořádku se dopravit k hospodě :-) Poslední Honza projel všechno s přehledem, ale na konečném dojezdu ho chytla úzká rýha od vody a chvíli se s ní pral, než ho potfora jedna pustila :-).
Autor se tady s námi rozloučil, my jsme si dali Birell, pokecali a zaveleli rozjezd domů. Ovšem Tenerka měla jiné plány. Vypověděla spolupráci s elektrikou. Padla tma, vlci začali výt a kluci stále nemohli nalézt ve kterém kontaktu je chyba. Nakonec Honza odjel v autě s motorkou na vojezku. A aby toho nebylo málo, za jízdy se mu zlomil boční stojan.... (podle posledních zpráv už Tenere jezdí a škody jsou minimální).
Já jsem den završila tím, že jsem ztratila ledvinku ve které byl telefon, foťák se 40ti fotkama z této super vyjížďky, peněženka s tisícovkou a veškeré doklady.
Doklady mi druhý den vrátila nějaká paní, která je našla hozené na zastávce. Ostatní už v životě neuvidím....
Čert ven mobil, starej digitál... ale těch luxusních fotek je mi opravdu hodně líto :-(
Takže moc děkuju klukům, že mi poslali své fotky, abych sem měla co dát...
Závěrem bych chtěla smeknout před Otíkem, protože na to, že tohle byla jeho naprosto první vyjžďka do terénu (jistě sám uzná, že v porovnání s tímhle nic z toho, co jel předtím, terén nebyl :-)) :-)) ) se držel neuvěřitelně dobře, projel všechno, nikde se nezdržel o moc déle než ostatní a vůbec mu nevadilo válet mašinu za půl mega v bahně :-))
Oťas - jsi dobrej ;-).
Komentáře
Přehled komentářů
To mě mrzí že jsem se o tom nedozvěděl, pokud budete něco zase chystat a budu se moct přidat tak budu rád. Jsem od Domašova, takže to bylo kousek.
Mám TE610E, do bahna jak dělaný :-)
Nenacházím slova :)
(Joraell, 4. 4. 2007 16:57)vyborný članek ! Výborně napsáno, musela to být skvělá akce!
Hezký offroadpříběh
(šemík, 4. 4. 2007 12:19)Hezky jsi to napsala-hlavně je na tom vidět, že když jde v lese do tuhýho, tak jsou hmotný statky pomíjivý :-).Protože taky hopsám kolem v lesích Brna, tak to plně chápu....
Super bahnění :-)
(Mišut, 4. 4. 2007 21:27)