Velikonoce
Čtvrtek jsme strávili s Oťasem (GS 1200) a HonzouXT (SuperTenere) na Drahanské vrchovině, kde jsme si krásně zajezdili.
Oťasovi nevyšla odklopená zatáčka na mazlavém jílu a lehce se do toho fajnového bláta položil. Ovšem jak je jeho zvykem, rychleji než dokáže fotograf vytáhnout fotoaparát, aby zastihl ležícího Oťáska, je GS zpátky na kolech.Honza přišel o plexi v blátivých kolejích (jela jsem za ním a na to, jak škaredě ten pád vypadal, to dopadlo ještě hodně dobře).A já jsem v týchž kolejích poslala Zobču do meze a zabořila válec do bahna tak, že jsme pak všichni měli drahou chvíli co dělat, abychom tu keramickou hlínu z válce dostali. Táhlo se to jak plastelína a odmítalo se to pustit :-).
Jinde se Láďovi rozzářily očka při vzpomínce na krásný výlet
na kole po pohodové žluté turistické značce. Pohodová cesta končila přesně 680m
od silnice, dál následoval polom. A protože správnej offrouďák se nikdy
neotáčí, pustili jsme se do hodinového skákání po mechem obalených balvanech
křížem krážem přes les, než jsme se prokousali opět na žlutou. Málem jsem při
výjezdu na paseku přejela bažanta královského, což mi bylo asi dvě hodiny
vyčítáno s tím, že vůbec nemyslím na naše žaludky :-). Nic nepomohly
omluvy, že jsem déle než za čtvrtý pařez za tím bažantem kličkovat nevydržela
:-).
Také jsem poprvé zažila, že jsem se někam nevešla. To když
jsme se objevili u poslední chaty v chatové oblasti z úplně opačné
strany, než byli starousedlíci zvyklí a mezi zaparkovaným vozidlem BMW a
rybníkem byla mezera tak akorát na Láďovýho Transalpa :-)). Majitel byl ale tak
zblblý naším příjezdem z nečekané strany, že bez řečí auto přeparkoval
:-). Možná, kdyby viděl, jak jsme jim pod chatou rozorali podmáčenou louku, tak
by se tak ochotně za volant nehrnul :-).
V sobotu jsme ve složení Laďous, FillXT, Lukáš a já
zkoušeli pokořit trasu loňské jarní XL. Podařilo se to z části. Nespočet
spadaných stromů přes cesty nás zastavovalo každých 500m. Ze začátku to byla
legrace, když jsme jeden strom podjížděli neskutečným bahnem, kde každá motorka
zapadla až po motor a ze zajetí ji vyrvalo až snažení všech přítomných.
Po absolvování této bahenní lázně jsme dojeli k dalšímu
spadlému stromu, za nímž jsme viděly další 3 napříč cestou. Nabízely se dvě
volby: doleva nízkým smrčím, doprava přes les z kopce dolů a zase nahoru.
Šla jsem oboje prozkoumat a konstatovala jsem, že z cesty vlevo a
z cesty vpravo je lepší bahno za námi :-) Nakonec jsme zvolili smrčí. Když
jsme ho s Fillem procházeli, šli jsme v předklonu. Zobča byl vybrán
jako největší hroch a bylo mu ctí svým menším druhům cestu prorazit :-). Při
vyjíždění z cesty do lesa jsem odložila jednou, při přejíždění větví
z padlých stromů jsem odložila podruhé (a ohnula si řídítko, posunula
ovladače a spojkovou páčku). Přičemž Fill konstatoval, že když to šlo silou
ohnout, musí to jít silou zase narovnat :-). A šlo. Díky Fille :-).
Chyba v přečtení itineráře nás zavedla do lesního
bahnitého a kolejnatého výjezdu. A aby toho nebylo málo, náhoda nám poslala do
cesty dvě prudivé babky. Štrádovaly si to prostředkem a tvrdošíjně odmítaly
uhnout čtyřem rozjetým hrochům v protisměru. Když jsme vedle nich zpomalili
a zapadávali do kolejí, ještě nás častovaly nadávkami o rozorávání lesních
cest. Fill jakožto Fill-osov se s nimi dal do řeči a bylo mu sděleno, že
těžká lesní technika, která z této cesty udělala rozryté bahnité koryto,
les neničí, protože do lesa patří. Kdežto motorka do lesa nepatří a tím les
ničí. Zajímavá teorie :-)
Mně však byly názory stařenek ukradené, protože jsem byla ráda, že se vůbec nahoru hrabu. Na Lukáše asi zapůsobily víc, protože to kousek za nimi složil do bahna a chvíli úporně zvedal (nikdo z nás nebyl v situaci, že by mohl motorku odstavit a jít na pomoc). Nakonec Stroma ležícího kolama na prostředku a řídítkama v koleji zvedl a vyjel za námi nahoru.
Nahoře jsme chvíli jezdili po žluté tam a zpátky, načež jsme si tuto bahnitou skluzavku dali ještě dolů, aby nám nebylo líto, že o něco přijdeme. Dole jsme se konečně chytli správné značky, vyhrabali se jinou cestou nahoru a opět dojeli na stejnou křižovatku. Ovšem nebýt tohoto intermezza, neviděla bych Tenere pomalinku, ale nezadržitelně klesat do kaliště od prasat, vkusně maskovaného spadaným listím :-). Fill byl z toho stejně vyjukanej avšak stejně vysmátej jako já a vyhrabal se během chvíle :-)
Laďous snad za celou dobu neměl jedinou nepříjemnost. Složil Tranďáka pouze na nultém kilometru při odjezdu z pumpy, kdy mu nevyšel manévr přes obrubník, nedošlápl a plácl s sebou na asfalt. Škody žádné.
Tohle násilné probíjení se polomovým lesem jsme vzdali kolem čtvrté hodiny odpolední, když jsme za 5 hodin měli zdoláno 35Km trasy. Nebýt stromů (tím myslím těch popadaných :-) ), byla by to nádherná projížďka, fakt škoda.
Den jsme zakončili pečenou kachnou, segedínem a svíčkovou (nebo cos to měl, Fille) a rozprchli jsme se k domovům, tedy spíš k wapkám :-).
To je asi tak vše. Zážitků máme až na půdu, ale fotky žádný a na slohovky nikdo moc není zvědavý. Takže nějaká lepší reportáges s fotodokumentací zase až příště. Na závěr z pozdně odpolední vyjížďky s Rudym pár foteček a videjko :-). Foceno cca 30m nad přehradou Dalešice a při přejezdu Jihlavy.
http://muj.edisk.cz/soubor/stahni/63122/april_023.avi_15.01MB.html